//Edit 22:21 - Až teď mi začíná docházet, že celá recenze zašla přesně tam, kde jsem ji už od prvopočátků nechtěl. Fedora jako taková není zase tak dobrý systém, postrádám více nastavení, vylepšený "market" s aplikacemi (tady Ubuntu opravdu udělalo velký kus práce) apod. Protože je text laděn hlavně v pozitivním duchu, berte ho prosím jako recenzi na Gnome shell, které se mi opravdu líbí. Děkuji.

Když jsem si před čtyřmi lety začal pohrávat s linuxem, začínal jsem, jak jinak, na Ubuntu. Bylo jednoduché, přívětivé a úplně zdarma! Co vám budu povídat, spousta z vás ten pocit zažila. Když jsem ale vyměnil starý stolní počítač za notebook, linuxu jsem se kvůli legálních přeinstalovaných Windows vzdal. Zpět mě přivedlo až Ubuntu 11.04, protože jsem si chtěl vyzkoušet tu, některými nenáviděnou, jinými opěvovanou, změnu s velkým Z – Unity. Proti Unity jsem žádné výhrady neměl, naopak se mi nový odlehčený vzhled velice líbil. Co mě odradilo, byla velká spotřeba energie, kterou se mi nepodařilo snížit ani složitým přepínáním grafických karet, po určité době mi systém taky začal zamrzat apod. A tak jsem to s linuxem vzdal.

Tedy až do minulé soboty, kdy mě v mém twitter feedu zaujal článek od @electricCZ . Fedoru jsem nikdy předtím nezkoušel, ale Gnome shell mě lákal, už když jsem zkoušel Ubuntu s Unity. Tak jsem to zkusil. A co jsem zjistil?

Co mě překvapilo, ještě když jsem Fedoru 16 stahoval, byla uživatelská základna. Popravdě jsem si myslel, že jediná distribuce, která má v česku nějakou podporu byla Ubuntu. Proto mě stránky Fedora.cz mile překvapily (poznámka: Zjistil jsem, že tato podoba stránek je úplně nová, viz. článek) . Na mém Aceru (Aspire TimelineX 4820TG) mám dualboot, doteď to bylo Ubuntu a Windows 7. Už když jsem vkládal Live CD s Fedorou do počítače, v duchu jsem si promítal, kam Fedoru nainstaluji, abych si nevymazal Windows. Čekalo mě ale milé překvapení. Při instalaci jsem měl na výběr nejen z vymazání celého disku, využití volného místa a vlastního rozdělení, ale také z instalace jen na linuxové části disku (ext3 a ext4). Díl Ntfs s Windowsem zůstal naprosto nedotčen. Navolil jsem si jméno počítače, časovou zónu, profil, a po úspěšné instalaci jsem počítač restartoval.

Bohužel mi instalační program, i přesto že je Fedora plně lokalizována do češtiny, nenabídl možnost zvolit jazyk. První spuštění systému tedy proběhlo v angličtině, a i když nebyl žádný problém češtinu si nastavit, za tohle má u mě Fedora body dolů. Co se týče lokalizace mám ještě jednu výtku. I přesto, že mám rozložení klávesnice nastaveno na české QWERTZ, tak se mi v přihlašovací nabídce občas klávesnice samovolně přepíná na anglickou, což není zrovna příjemné, vezmu li v potaz, že můj notebook nemá numerickou klávesnici, a čísla, která potřebuji napsat do políčka pro heslo, se na anglické klávesnici zadávají bez shiftu.

Konečně přichází na řadu vlastní vzhled celého systému. Fedora 16 používá jako základní grafickou nástavbu Gnome 3.2, jehož hlavními dominantami jsou hlavní panel, menu činností a plocha, která už není taková, na jakou jsme byli zvyklí. Plocha z Gnome shell je totiž vlastně jenom Wallpaper, na který nelze přidávat ani widgety, ba ani ikony. To mi ale tak moc nevadí, stejně bych tam žádné ikony neměl. Mnohem zajímavějším prvkem Gnome shell je menu činností (či jak toto tlačítko v levém horním roku nazvat). Tudy se dostaneme jak k aplikacím spuštěným i všem ostatním, tak i k virtuálním plochám. Na levé straně se ještě nachází dock s vámi zvolenými „rychlými zástupci“ a s ikonami spuštěných aplikací, v pravém rohu poté pole pro vyhledávání.

Na tomto menu oceňuji hlavně jednu zdánlivou banalitu. Na tlačítko Činnosti se nemusí klikat, stačí na něj najet myší. Tak se ihned dostaneme do menu jako je třeba tohle:

Činnosti v akci

 Okna se dají přímo z tohoto menu jak přesouvat na jiné obrazovky, tak okamžitě vypínat, což je hodně povedené. Vyhledávání psaním také funguje na jedničku, a celkově si nemám na co stěžovat. Celý proces otevírání menu je svižný, doplňuje ho jen vkusná animace zmenšení oken.

Vpravo od tlačítka Činnosti vidíme název a ikonu aktuálně zobrazeného programu. V celkovém vzhledu to nijak neruší, a jen málokdy si všimnete, že tam opravdu je. Středu panelu vévodí název dne, a hodiny. To by samo o sobě nebylo nijak zajímavé, jenže po kliknutí na tyto hodiny se zobrazí výborně zpracovaný kalendář. Vidíme jak náhled celého měsíce, tak i vypsané události které se konají dnes a zítra. 

Kalendář

Data do tohoto kalendáře dostaneme přes poštovní klient Evolution, který je do celého systému velmi dobře zakomponován.  Když už mluvím o integraci do systému, skvěle je také zakomponován i Empathy (k tomu se ale ještě dostanu). No a v pravé části panelu už nás čekají jen obvyklá nastavení hlasitosti, hifi, ukazatel baterie a, což jsem ještě nikde jinde neviděl, ikonka pro zapínání různých zpřístupnění (jako vysoký kontrast, lupa apod.) Úplně napravo nás pak čeká plné jméno uživatele a ikona vaší přítomnosti či nepřítomnosti na chatu (všechny vaše účty pro chat spravuje Empathy). Po rozkliknutí se dostaneme do menší vysouvací nabídky, ve které se dá vypnout upozorňování (velice praktické pokud nechcete být ničím rušeni), nastavit účty online (Fedora si zatím poradí jen s google účtem), nastavení systému a různé možnosti uspání, hibernace atp. Vývojáři Fedory nezařadili do nabídky tlačítko vypnout, protože tato funkce je čím dál tím méně používaná, místo toho se dá počítač jen uspat do paměti. Tlačítko vypnutí nahradí tlačítko pro uspání až v případě, kdy zmáčknete levý alt. (Pokud se nemýlím, tak je to velmi podobně řešeno i ve Windows 8 DP.)

Uživatel

Za zmínku ještě stojí okouzlující proužek, který se vám zobrazí, pokud najedete myší do pravého dolního rohu, a na kterém se zobrazují všechna upozornění, dokud si je neodkliknete. Upozornění se vám totiž nezobrazí vpravo ve formě bublin, ale vždy vyjede zdola.  Tady se mi strašně líbí možnost rovnou odpovědět na zprávu na chatu, která vám vyjede jako upozornění zespodu obrazovky.

To jsou všechny mé zkušenost a postřehy, které jsem stihl za ty tři dny používání získat. Fedoře dám na svém PC určitě šanci, protože není takovým žroutem energie, jako bylo Ubuntu, i hybridní grafické karty se mi podařilo rozchodit. (Tomuto nejspíše věnuji taky článek, dumal jsem nad tím opravdu dlouho.) Následují už jenom Tips & Tricks, a také komentáře (všechny reakce na článek vítány:).

Tips & Tricks

• Fedora má základně na oknech jenom jedno tlačítko pro vypnutí, tlačítka minimalizovat a maximalizovat můžeme přidat v aplikaci „Pokročilá Nastavení“
• Na http://extensions.gnome.org/ je spousta rozšíření Gnome shell, sám používám třeba procentuální ukazatel baterie, nebo ukazatel zapnutého Caps Locku.

o    Extensions instalujte přes Firefox, stránka přes Chrome nerozpozná verzi Gnome na vašem počítači, a pak si musíte rozšíření složitě stahovat a instalovat ze stránek výrobce.

o    Rozšíření se musí po zapnutí na stránkách zapnout i v aplikaci „Pokročilá Nastavení“, záložka „Rozšíření shellu“.

• Vypnutím upozornění (to se dá vypnout po kliku na vaše jméno vpravo na panelu) se váš stav nastaví na „Zaneprázdněn“, a všechna upozornění se rovnou schovají do dolní skrývající se lišty.
• Pokud chcete počítač vypnout, klikněte na vaše jméno na panelu a podržte levý alt. Volba Vypnout se zobrazí místo volby Uspat do paměti.
• Pro přepínání mezi plochami stále funguje zkratka ctrl-alt- a šipky nahoru, nebo dolů. Nově se plochy řadí postupně odhora dolů, a ne do čtevrce, jak tomu bylo v Gnome 2. Okna můžete také přetáhnout myší v menu činností, všechny "otevřené obrazovky"(ty se přidávají když na ně přidáváte okna) jsou trochu zasunuté na pravé straně.
• Více informací se dá získat z http://fedora.cz , kde najdete i českou wiki a fórum.

 

 

 

Už jsem zjistil jaká je výhoda Googlu+ nebo Facebooku nad twitterem. Nesmyslné komentáře jsou pěkně pod sebou u jednoho postu. Vypadá to, že mi ten typ sociální sítě začal sedět více, a protože je na Googlu dostatek aktivních lidí, nejspíše tam migruji. Good bye twitter, we had a good time but it's gone.

Tak jsem to konečně dodělal, a napadlo mě, že to tady jen tak pro vaše pobavení hodím. Nevšímejte si gramatických chyb, dopsal jsem to v jednu v noci, protože zítra už to musím přinést vytištěné...

Click here to download:

Diary_(opraveno).docx (65 KB)

(download)

Click here to download:

Diary_(opraveno).docx (65 KB)

Už jsem se někdy zmínil jak strašně rád mám dobré filmy? Asi ne. Jen tak pro vaši představu, mezi mé oblíbené filmy patří třeba Interstate 60, Star wars, Minority Report (pravda, mám radši knížku), apod. Můj problém spočívá v tom, že si na takový dobrý film nedokáži udělat čas. Naštěstí se mi mou lenost občas podaří prolomit, a na film, který na mě již dlouhou dobu čeká, se podívám. 

Dnes večer jsem měl tu možnost vidět film Karamazovi. Viděl jsem jej sice jen na svém čtrnácti palcovém notebooku, ale film mě tak vtáhl, že jsem okolní svět stejně vůbec nevnímal. To je pro mě základ, pokud se totiž někomu podaří provést se mnou toto, naslouchám pak až do konce. A tady to za to stálo. 

Ten film je skvělý. "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat." Začnu tím, že skvělá je sama hra, kterou herci ve filmu hrají na jakémsi netradičním festivalu, který se koná v polských ocelárnách. Ve filmu herci cvičí na představení Dostojevského hru Bratři Karamazovi. Herci podávají skvělý výkon, a popravdě bych chtěl celou tuto inscenaci vidět i v divadle. Pozadí ocelárny celkový kladný dojem ze hry pouze umocňuje. Celá hra se mísí s tragédií jednoho z diváků, takže vyznívá ještě ve větším rozsahu a její děj se tímto transformuje do reálného života.

 A to byly jen hlavní klady celého filmu. Pro mě 5*/5*, a pro vás, co jste ještě neviděli tento mistrovský kousek, výrazné doporučení. 

Když jsem poprvé viděl, že česká komunita bude pořádat Ubuntu release party, napadlo mě, že to bude s největší pravděpodobností sraz linuxáků u piva, na který mě doma nepustí. Nemýlil jsem se, a přesto byla má představa mylná. Mám to štěstí se znát osobně již několik let s @pawlikvit , @selhancz i @taluranit , a díky nim jsem se na první českou Ubuntu RP dostal.

Musím se přiznat, že od té doby co mám nový notebook s předinstalovanými legálními windows 7 (od září 2010) jsem linux tak trochu zavrhl. Měl jsem spoustu věcí, které jsem musel udělat, a málo času na hrabání se v Ubuntu. O to více jsem se na sraz těšil, protože mé vědomosti začinaly býti dosti neaktuálí. Navíc to byla možnost potkat ještě víc myslících lidí na jednom místě (ne, není to překlep).

Programem tady rozebírat nebudu, ostatně takový článem už někde vyšel (nemůžu si teď vzpomenout kde). Jen bych chtěl pochválit všechny kdo se podíleli na organizaci. Tohke se Vám opravdu povedlo, a mě nezbývá nic jiného než smeknout klobouk a hluboce se uklonit.

Já jsem příklad, že jste něčeho dosáhli. (Den poté) už jedu na Ubuntu, a můj bratr, i bez mého aktivního přesvědčování, také. Dali jste mi zase chuť do toho jít, ten pocit, že nejsem jenom řadová ovce, co jen se štěstím rozpozná počítač od monitoru. Díky tedy ještě jednou všem pořadatelům, ale i účastníkům skvělé akce, díky které jsem se pár hodin cítil jako geek.

P.S. Já jsem ten s oranžovým tričkem ;)

Já mám rád zpravodajství České televize, v ČR se mi zdá nejlepší, nejprofesionálnější, nejinovativnější. Bohužel "Máte slovo" nemá ani poloviční kvalitu jako třeba Hydepark, a vedle Otázek Václava Moravce je to čirý amatérismus. Není to diskuze, je to spíš hádka do které se moderátorka aktivně zapojuje. Myslím si že takovýto pořad nemá na ČT co dělat.

A teď z jiného soudku. Hledám lék na lenost, zn. spěchá! Už jsem ude zase tři dny nic nenapsal..

Jsem povaha už od přírody líná, a tutíž když mám chvíli volna, tak ji nejspíše prosedím u televize. Všechny věci odkládám, až bude více času. Ale času se nám nedostává, v jednom kuse jsme nuceni řešit jen samé nepodstatné malichernosti.

Abych tomu zabránil, rozhodl jsem se plánovat. Když si chci přečíst nějakou knihu, tak už to není:„Až bude čas, tak si ji přečtu,” ale „Mám pět minut, jdu číst.” A musím říci, že mi to dělá život mnohem příjemnějším, "stravitelnějším". "Prostě na chvíli vypnout" je, jak jsem zjistil, jenom ztráta času, za který se mé problémy nevyřeší, ani mi to nic nepřinese. A tak se odteď snažím využívat všechen ten čas co mám. A není ho zase tak málo.

Velkou část dne jsem sice strávil ve škole, doma mě však čekal hokejový zápas (proti Finsku, vyhráli jsme 2:1, ale snad jen díky brankáři.) Počítač by měl už co nevidět přijít zpátky, ale zatím nic. Tak zase zítra, Au revoir..

A to se mi nelíbí. Ti hokejisté by snad měli mít rádi, že můžou reprezentovat svůj národ, při vítězství pak musí proživat ohromnou euforii. Nebo se snad mýlím? Já být hokejistou, tak si tohle dám do smlouvy. Ale peníze jsou peníze a jeden pisálek to zřejmě nezmnění.

P.S Dnes ve 20:00 (jo, už) hrají naši bratia slováci s rusama. Takže fandíme lidičky, fandíme!

Dlouhých deset let předkládala americká vláda společnosti obraz Usama jako nebezpečného, společnost ohrožujícího teroristy, který by měl být neprodleně dopaden. Pro dobro lidu, samozřejmě. Jediný háček ulpívá v faktu, že se americké vládě nepodařilo Usámu ani najít, natož pak uvěznit. Nebo to vláda přinejmenším tvrdila.

My, zasvěcení do věci, si ovšem dokážeme udělat vlastní názor na celou věc. Až teď se americe podařilo odvrátit katastrofu, spojenou s válkou s Usámou. Vyhnula se atomovému konfliktu, ale ne protože by byla silnější a Usama se jí bál, nýbrž protože to Usámu už přestalo bavit. Prodal americe mír, nejspíše za luxusní život někde na Floridě. Do konce života si bude žít v klidu i díky faktu, že se nechal pro americké zpravodajství vyfotografovat mrtvý. Šťastný člověk.